Po vydařeném víkendovém výletu nám v neděli večer lehce kazí náladu zpráva o opět odsunuté práci. My tak znovu stojíme před rozhodnutím, co dál. Postupně už si začínáme zvykat, má to i svá velká pozitiva a skrývá neskutečné možnosti. Vyhrává varianta poslední šance šarlatánům zítra ráno. Pokud to nevyjde, nejpozději o půl deváté vyrážíme směr Taupo, abychom v 10:20 stihli gejzír.
Zpětně je víc než jasné, že to tak mělo být a my jsme za to neskutečně vděční. V tu chvíli prostě jen držíme slovo a jelikož na dané adrese ani po půl hodině čekání nikdo není, loučíme se s Luckou a vyrážíme za dalším dobrodružstvím.
Taupo je městečko ležící nedaleko Rotoruy a je též proslulé svou geotermální činností. Cestu tam zvládáme ještě s lehkým předstihem. Zatímco já sedám za volant, Ája zjišťuje poslední potřebné info.
Jako by ale ráno zapomenuté boty na parkovišti byly malou předzvěstí „vydařeného“ dne. Nekonečnou frontu na vstupenky stíháme a po jejich získání se natěšení vydáváme do areálu měsíční krajiny. A hledáme ten zatracený gejzír, vždyť to přece musí být vidět! Oba zuřivě listujeme letáčky střídané mapou v telefonu, abychom nakonec reálně usoudili, že Lady Knox Geyser je opravdu úplně mimo areál, do kterého jsme právě vlezli. S nadějí, že třeba stihneme alespoň posledních pár kapek, se vracíme na parkoviště a přesouváme za gejzírem. (Že jsme cestou sem jeli kolem značené odbočky snad raději ani nepřiznávám.) Hurá, takových exotů, jako jsme my, je tu ale naštěstí dost a tak v době našeho příchodu si vřídlo ještě v klidu spí. My tak stíháme celou akci. Tajemství spočívá v kousku mýdla a následné erupci gejzíru. To je doprovázené postáváním na špičkách, kterým se snažíte dostat nad stovky tabletů turistických kolegů. Má očekávání byla možná trošku příliš nadsazená, to si ale vzhledem k vydařenému startu vůbec netroufám přiznat.
Pak už se klidněji vracíme do Wai-o-Tapu, abychom se (znovu) vydali do areálu proslulé geotermánlí oblasti. Naše nosánky nás utvrzují, že jsme tu správně. Já začínám chvilkami litovat snídaně, bojím se, že stejně vezme za své. Síra je tu cítit daleko víc, než v Rotoruře. Po Wai-O-Tapu vede turistický okruh, u každé zastávky je spousta zajímavých informací a my si konečně začínáme náš výlet užívat.
Když dorazíme k Blue Lake (jedné z nejznámějších novozélandských atrakcí), jezírku hrajícímu neskutečným množstvím barev, smrad nesmrad se culím od ucha k uchu, je to prostě nádhera. Milosrdné je k nám i počasí, sluníčko svítí a moc nefouká, nemáme tedy celý výlet zahalený do páry stoupající z horké vody v jezeře.
Když se dostatečně dokocháme měsíční krajinou, míříme za koupáním. Horkých pramenů je tu všude spousta, místo „pod mostem“ je koupáním dokonce proslulé. Jedná se o soutok studené a horké říčky, místo volně přístupné a moc hezké. Horká voda steká v kaskádách a tvoří tak hned několik „bazénků“, kde se vypohodíte natolik, že už se Vám nebude chtít po zbytek dne nic dalšího podnikat.
Naštěstí volíme vodu natolik horkou, že se po půl hodině dobrovolně zvedáme a vyrážíme dál. Další dnešní destinací je Mud pool, tedy bahenní bazén, přírodní jezírko plné horkého bublajícího bláta. Chvíli u toho stojíme, pak už se oba chechtáme jak malí. Praskající blátivé bubliny vydávají skvělé zvuky a tak jestli smích prodlužuje život, určitě se tu ještě zastavíme. 🙂
Posledním dnešním zážitkem jsou Huka Falls. Nádherné vodopády, kde se 100m široká poklidná řeka křišťálově čisté vody vlévá do 15m úzké průrvy. Výsledkem je průtok 220 000 litrů průzračně čisté vody za vteřinu, která je značně prosycená kyslíkem. Výsledkem je tak úchvatná a pro Huka falls naprosto typická modro-zelená barva. Zkrátka další místo, které nevystihne ani povídání, ani fotka. To se prostě musí vidět.
Galerie:
