Pracovní sobotu předčasně ukončuje déšť, který má přetrvat až do příštího týdne. Plán je tedy jasný – pohnout se stránkami, i tak nemáme malé cíle. Odjíždíme nocovat za Riwaku. Tam nás v neděli ráno budí sluníčko a všechny mráčky jsou ty tam. (Celý předchozí týden se v předpovědi počasí držely beze změny, tady jeden vážně nemůže věřit ani pohledu z okna. 🙂
Vymýšlíme tedy narychlo plán, jak využít krásného slunečného dne. Jsme kousek od Kaiteriteri, nabízí se tedy mimo jiné možnost prvního úseku Abel Tasman great walku. Chtěli bychom první části sice zvládnout objet po vodě na kajaku, ale suchou nohou by to taky nemuselo být „k zahození.“ 🙂 Přesouváme se do Marahau, balíme plavky. Mažeme, jako již tradičně, faktor padesát a jde se na věc.
První část vede po chodníčku nad zátokou, pak zachází do lesa a stoupá na kopec. Ve vybojované nadmořské výšce se drží téměř celou cestu, takže se nám tu a tam mezi stromy otevírají nádherné výhledy. Na ostrůvky rozeseté při pobřeží, na spousty kajakářů pádlujících kolem, na modro – zelenou, křišťálově čistou hladinu, i typické zlatavé pláže. Zkrátka takový ten kýč z katalogů cestovních kanceláří, ale bez nutnosti polarizačního filtru a Photoshopu.
Cílem dnešní cesty je pláž Akersten Bay. I přes blížící se sezónu a rostoucí počet turistů zde potkáváme pouze další dvojici. Máme tak pláž téměř pro sebe, paráda. Lákavě vyhlížející průzračná voda už rozhodně nedisponuje lákavou teplotou. I tak jsem statečná a pár temp taky zvládám. Aleš se koupe už měsíc, u něho to není nic překvapivého. 🙂
Ještě chvíli snaživě rozmrzám na vyhřátém písku, ale začíná se zvedat vítr a tak vyrážíme na cestu zpátky. Těšíme se, že takových letních dnů, jako byl ten dnešní, bude jenom přibývat.
Edit: Následující den bere léto za své a my vyrážíme do práce v mikinách a péřovkách.
Galerie:
