Druhá šance pro Arthura aneb nejpřipravenější výlet na Zélandu. Od prvního pokusu o vystoupání na vrchol jsou to téměř tři měsíce. Skončilo to vánicí na chatě asi ve třetině cesty. Na horu však máme výhled cestou do práce a občas i ze samotného pracoviště. A tak jsme po celou tu dobu pozorovali a vymýšleli a zase pozorovali a měnili plány. Jako jediná možnost, kdy zastihnout kopec bez mraků, nám nakonec vyšla doba východu slunce. Během ranní cesty do práce bývá vidět nejčastěji, budeme mít tak největší šanci. I tak jsme ale pořád odkládali a odkládali, mrak se držel hory jako klíště. Ve většině případů bylo všude okolo jasno a jen kolem vrcholu našeho cíle seděl mrak.
Když už se nám začátkem ledna začala blížit doba odjezdu z Motueky, dospěli jsme k závěru, že je nejvyšší čas jednat. Předpověď počasí vycházela docela sympaticky a jistotu v případě tohohle kopce stejně nikdy mít nebudeme. Během pracovního sobotního dopoledne dokonce přichází nápad využít šance pro Arthura co možná nejvíc. Tedy vyšlápnout nahoru na západ, někde v závětří pod vrcholem přespat a počkat na východ. Což se sice nesmí, ale nikdo nás tam hledat nebude. A navíc to alespoň v jednom případě přeci musí vyjít… Pfffff…
Balíme tedy spacáky a karimatky a vyrážíme. Když se upocení doškrábeme na chatu, dívají se na nás z vrcholu sestupující turisté jako na blázny. Na rozdíl od jejich bund a čepic máme na sobě šortky a krátká trička. Po chvíli zjišťujeme, že nahoře opravdu dost fouká a že budeme bundy a čepice i my lovit dřív, než jsme předpokládali. Ujišťují nás ale, že to není nebezpečné a tak pokračujeme.
Už když opouštíme závětří lesa, začínáme chápat, o čem byla řeč. Vítr graduje do takové míry, že pro mě začíná být problém udržet se vyšlapané stezky. Naštěstí fouká z boku a nemusím se prát proti němu. V tu chvíli je mi jasné, že je třeba přehodnotit plán.
Aleš o tom nechce ani slyšet, je nadšený z výhledů i krásného měkkého světla, které k západu se schylující slunce tvoří. Má pravdu, sluníčko svítí a podívaná je to krásná, ale zůstávat v tomhle přes noc, až zmizí kouzlo nádherných výhledů a zůstane jenom vítr, je pro mě nereálné. Naštěstí fučí tak, že sotva slyšíme jeden druhého a tak nemáme příliš možnost se o tom dohadovat. Tudíž vyhrávám!
Funíme za zesilujícího větru směrem k vrcholu.
Využíváme posledního závětří, převlékáme se a sundáváme batohy, abychom poslední metry vystoupali na lehko. Nad hlavou nám z protější strany kopce začínají proletovat první mráčky. Hlavní šok má ale teprve přijít.
Vrchol kopce tvoří náhorní plošina, takže když se po čtyřech přehoupnu přes hranu a vylezu na vrchol, nejen že mě vítr málem sundá zpátky, ale taky mimo bílé tmy, kterou ještě občas prosvítává žlutá koule, není vidět vůbec, ale vůbec nic.
Navíc se na nás mrak valí poměrně rychle a tak Aleš bez řečí přistupuje na můj přehodnocený plán. Na západ nečekáme, stejně by z něho mnoho nebylo a otáčíme se k sestup. Než nás mrak definitivně pohltí a nebude vidět na krok, nebo než padne úplná tma. Že se cestě za tmy nevyhneme, s tím počítáme, ale přeci jen čím dál zvládneme dojít za světla, tím lépe pro nás.
Vítr máme v zádech a tak trasu k chatě zvládáme v rekordním čase. Scházíme do lesa, kde ještě narychlo přebalujeme batohy, chata je maličká a tudíž tam určitě nebudeme sami, tak ať alespoň vzbudíme co nejméně lidí. Hranice lesa je nad chatou pár metrů a jestli dobře počítám, měly by stačit k tomu, abychom ráno viděli hladinu moře a z ní vycházející sluníčko.
Ráno nás budí světlo do oken a tak balíme spacáky a vyrážíme. Nevyšlo to večer, tak teď to bude paráda. Sotva ale překročím práh chaty, pokouší se o mě pocit, že tu něco nesedí. Nevadí, nepřemýšlej, jsi jen nevyspalá. Když se dovyškrábeme nad les, musím dát své intuici znovu za pravdu. Sluníčko nad mořem sice vykukuje a mění barvičky, ale jen občas a většinou tak maximálně na vteřinu prosvitne mezi mrakem. Ten od večera stihnul z vrcholu Mt Arthura sestoupit až dolů k chatě.
Chvíli do toho mraku koukáme a pak se odebíráme k sestupu na parkoviště. Na pláži nám bude líp. V celém údolí je totiž jako obvykle jasno a slunečno.
Arthure, končím s Tebou!
Galerie:
